O VERNISÁŽÍ ENERGIE V POHYBU NAPSALI:
https://www.pre.cz/cs/profil-spolecnosti/dalsi-aktivity-pre/kultura-pre/galerie-pre/archiv-akci/jana-dybalova-energie-v-pohybu-4-5-15-6-2018/

Plachetnice

Jednou když jsem jela z kurzu figurální kresby, tak jsem v autobuse z Plzně do Prahy potkala jednoho pána. Člověk by řekl, že to mohl být osud. Ale pravda je taková, že jsem se potřebovala včas dostat zpět do Prahy a autobus byl v ten moment rychlejší alternativa než jízda vlakem.
Přisedla jsem si na místo, které mi vybrala paní u pokladny. Moc jich už volných nebylo. Navíc rychlost byla důležitá, neboť do odjezdu autobusu zbývalo jen pár minut.
S pocitem toho, že jsem autobus stihla včas, jsem si konečně po všem tom shonu sedla na určené místo. Připravila jsem se k tomu, že během cesty zkouknu nějaký film, přečtu si časopis, kouknu na internet. No jenomže, než pustili video, tak jsem se dala do řeči se svým spolusedícím. To víte byl výřečnější než já, to se musí nechat.
Bavili jsem se a ptal se mě odkud jedu? Tak jsem mu řekla, že s figurální kresby, je potřeba trénovat, i když už mám jednu výtvarnou školu vystudovanou. Byl zvědavý a to víte, já také, jaká bude jeho reakce na moje obrazy. Tak jsem jich měla pár uložených v mobilu a ukázala jsem mu je.
Tak si je prohlédl a zaujala ho hanáčka, kterou jsem nakreslila. Je to žena, která stojí v hanáckém kroji,s hlavou tyčící se k nebi, obraz má název Morava. Ale o tomto obraze i když byl klíčový pro vznik obrazu Plachetnice si povíme jindy.
Jak tedy obraz Plachetnice vznikl? Čí to byl nápad?
Pána napadlo, že by chtěl namalovat plachetnici na moři. Kolik by to jako stálo a pár dalších detailů jsme předjednali. Pak mě na motivoval vyprávěním o jeho vnučce, která zrovna byla na erasmu a cestovala po světě a později mi ukázal také fotografie z těch míst. Tak to nastartovalo mojí fantazii. Řekla jsem to je skvělé, chci tento obraz malovat. Představa, že tam bude spoustu mé oblíbené modré barvy mě nenechala chladnou.
Přijeli jsme do Prahy, vyměnili jsme si kontakty a rozloučili jsme se. Uběhla nějaká doba, kdy jsme konzultovali vzhled a rozměry obrazu. Technika byla více méně jasná, olej na plátně a s rámováním obrazu jsem počítala. Rozměry obrazu i s rámem jsou 115 x 85 cm. Po pár měsících jsme se dohodli na konečné podobě obrazu. Pán s jeho paní se domluvili a vybrali si skicu, která se jim nejvíce líbila. Byla to plachetnice na rozbouřeném moři.
Takže jsem měla podklad tužkou nakreslenou skicu. Připravila jsem si plátno, tj. nastříhala jsem plátno, sestavila rám, připevnila plátno k rámu a nakonec našepsovala. A začala jsem tvořit.
S obrazem jsem si hrála ze začátku nejvíce s plachetnicí. Říkala jsem si moře zvládnu, to budu mít za chvíli.
Jenže pak se na obraz přišli podívat budoucí majitelé a paní se moře nezdálo. Bylo příliš tmavé pro prostor, kde měl být obraz umístěn a také trochu tvar vln nebyl tolik přirozený, to je pravda. Chtělo to také více mořské pěny.
Takže přišla druhá fáze. Přemýšlela jsem jak to udělat, aby moře bylo reálné. Šla jsem kolem Vltavy, sledovala ji,pak jsem si řekla,že to není ono. Vždyť přece vím, jak vypadá moře. Jenže už jsem tam více jak dva roky nebyla. Tak co teď. Obraz musí být živý, mít dynamiku, být reálný, atmosféra moře a léta to vše tam má být obsaženo. Byla polovina září, obraz by měl být dokončený. Takže jediným řešením bylo odjet k moři. Malování podle fotografie by nedodalo obrazu potřebné ingredience. Vypůjčila jsem si peníze a jela na Rhodos. Rozhodnout jsem se musela rychle, času není nazbyt.
A tak jsem v polovině září 2017 odletěla na řecký ostrov Rhodos, kde jak možná víte jsou dvě moře. Jedno je divočejší to je to zleva na obraze a blíže k Turecku, tedy moře Egejské. Druhé jenž vidíte v pravé části obrazu je Středozemní moře. Celých osm dní jsem pak sledovala moře, plachetnice, pohyb vln a dynamiku. Procítila jsem ho a prožila si jej plnými doušky, jak nad vodou, pod vodou, tak také z břehu a letadla. Vnímala jsem jeho dynamiku a proměnu. Jak vypadá pěna, jak velká je vlna jak se chová moře v případě různých typů lodí, jednou nákladní, jindy výletní, někdy jachty atd.
Po návratu zpět jsem obraz opravila, domalovala s pravým prožitkem a do detailu. Než si ho přišli vyzvednout majitelé, tak jsem se na něj dívala a hned jsem si představila, že mám moře doma. Kde je obraz teď? U nových majitelů, kde zdobí jejich byt a snad i oni se občas zasní při pohledu do mořských vln.

Český lev

Tento obraz Českého lva jsem namalovala v roce 2014, protože jsem chtěla pozdvihnout národní hrdost. To jsem ještě nevěděla, že jej předám novému majiteli o tři roky později, tedy 28.10.2017 v den, kdy slavíme v ČR vznik samostatného Československého státu. Nádherná shoda událostí.

Pojďme si teď přiblížit význam a vznik tohoto národního symbolu. Proč má dva ocasy?
Dříve se lev objevoval na erbech českých panovníků. Nyní se objevuje ve znaku českého státu. Dnes se pod pojmem český lev rozumí „stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí“, který se jako symbol Čech (někdy reprezentoval všechny země Koruny české) objevuje od 13. století, v době vlády Přemysla Otakara I. V podobném významu mu předcházel jednoocasý lev (příčiny přidání druhého ocasu nebyly nikdy jednoznačně vysvětleny), který nahradil přemyslovskou černou plamennou (svatováclavskou) orlici na stříbrném poli.

Tato figura se udržela až do současnosti na malém i velkém státním znaku České republiky. Český heraldický lev v červeném poli je současně malým státním znakem ČR.

První nepochybný doklad existence stříbrného dvouocasého lva v červeném poli tak pochází až z roku 1247, kdy jej jako své erbovní znamení přijal z titulu markraběte moravského Přemysl Otakar II.. Mnozí historici se domnívají, že tento symbol používal jako spoluvládce svého otce, krále Václava I. a druhý ocas symbolizoval právě Přemyslovo spoluvládcovství. V roce 1253, když po smrti svého otce, Václava I., nastoupil na český trůn, ponechal si tento erb a začal jej používat jako znak českého krále (pro moravského markraběte si pak vytvořil nový erb s šachovanou orlicí). Tento znak s různými drobnými změnami ve výzdobě zůstal znakem Českého království až do roku 1918 a jako znak Čech až do dnes.

Právě pro tu sílu mě tento symbol inspiroval k vytvoření obrazu Český lev. Jak by Český lev vypadal, když by oživl, to také hrálo v mé fantazii určitou roli. Lev na obraze nemá korunu viditelnou. Jeho korunou je jeho hříva a štítem je jeho nekonečná hrdost a síla. Rychlost a temperament, dynamika, energie může symbolizovat také oheň v pozadí obrazu. Kéž je Český lev pořád tak udatný a silný jako dnes.

Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_lev_(heraldika)